Fazol zahradní, keříčkový Zlatá Saxa - 50 g - POLAN

Fazoli Zlata Saxa vyséváme od druhé poloviny května do června, kdy je půda prohřátá alespoň na 10–12 °C a nehrozí mrazíky. Semena sejeme 3–5 cm hluboko buď do řádků, nebo po více semenech do hnízd. Doporučený spon je přibližně 40 × 8–10 cm, aby měl porost dostatek světla a vzduchu. Před výsevem záhon dobře zkypříme a zapravíme do něj kompost nebo jiné organické hnojivo. Po výsevu půdu jemně zalijeme, ale vyhneme se přemokření, které podporuje hnití semen. Při příznivém počasí fazole klíčí zhruba za 7–10 dní. V chladnějších oblastech je vhodné termín výsevu mírně posunout, dokud není půda stabilně teplá. Po vzejití porost pravidelně plejeme, aby mladé rostlinky neměly konkurenci plevelů.

Zlata Saxa preferuje slunné, teplé a před větrem chráněné místo, kde se rostliny dobře vyvíjejí a bohatě nasazují květy. Nejlépe prospívá v lehkých až středně těžkých, humózních a dobře propustných půdách. Půda by měla být trvale mírně vlhká, ale nesmí být dlouhodobě zamokřená. Před výsevem je vhodné do záhonu zapracovat kompost nebo přírodní hnojivo pro luskoviny. Nevhodné jsou těžké jílovité půdy se stojící vodou a čerstvý chlévský hnůj, který zvyšuje riziko chorob. Během vegetace rostliny ocení pravidelnou, vyrovnanou zálivku, zejména v době kvetení a nasazování lusků. Pravidelné kypření a případné mulčování pomáhá udržet půdu kyprou a omezit růst plevelů.

Lusky Zlata Saxa sklízíme průběžně, jakmile jsou zcela žluté, mladé a křehké, bez plně vyvinutých semen uvnitř. Častá sklizeň každých několik dní podporuje další nasazování lusků a prodlužuje sklizňové období. V kuchyni jsou mladé lusky vhodné do polévek, omáček, zeleninových směsí i jako samostatná příloha. Velmi dobré jsou vařené v páře, podávané s máslem a bylinkami. Díky jemné chuti a barvě se hodí i do zeleninových salátů a směsí. Zlata Saxa je také výborná k blanšírování a mražení, takže ji lze využívat i v zimě. Po tepelné úpravě si lusky uchovávají příjemnou konzistenci a atraktivní vzhled.

Častou chybou je výsev do studené, těžké nebo přemokřené půdy, kde semena špatně klíčí a často zahnívají. Problémem bývá i příliš hustý výsev, který zhoršuje provzdušnění porostu a zvyšuje riziko houbových chorob. Někteří pěstitelé podceňují pravidelnou zálivku v suchém období, což vede k menšímu nasazování lusků. Nevhodné je také nadměrné hnojení dusíkem, které podporuje růst listové hmoty na úkor úrody. Při pěstování na stejném místě více let po sobě se mohou hromadit půdní choroby a škůdci, proto je důležité dodržovat osevní postup. Pozdní sklizeň způsobuje přerůstání lusků, tvrdnutí a ztrátu jemné chuti. Správným výběrem stanoviště, termínu výsevu a pravidelnou péčí lze těmto chybám jednoduše předejít.