Orlíček směs barev - 0,4 g - Osiva Moravia

Semena vyséváme nejlépe ihned po dozrání koncem léta nebo brzy na jaře do studeného pařeniště či přímo na připravený záhon. Orlíček patří mezi rostliny, jejichž semena vyžadují pro úspěšné vyklíčení projití mrazem, tedy proces nazývaný stratifikace. Semínka jen jemně přitlačíme k substrátu a nezasypáváme je silnou vrstvou zeminy, protože pro svůj start potřebují dostatek světla. Mladé semenáčky musíme pravidelně zalévat a chránit před přímým sluncem, dokud si nevytvoří silný kořenový systém. U dospělých rostlin se vyhýbáme dělení trsů, protože mají dlouhý kůlovitý kořen, který se při manipulaci snadno poškodí a rostlina následně hyne. Nové rostliny získané ze samovýsevu mohou mít jinou barvu než mateřská rostlina, což v zahradě vytváří zajímavá barevná překvapení.

Když rostlina dokončí své kvetení, stojíme před rozhodnutím, zda chceme posbírat semena nebo podpořit estetický vzhled záhonu. Pokud netoužíme po nekontrolovaném šíření, květní stonky seřízneme hned po zvadnutí květů až u přízemní růžice listů. Tímto krokem můžeme někdy stimulovat rostlinu k slabšímu druhému kvitnutí koncem léta a ušetříme jí energii, kterou by jinak vložila do tvorby semen. Listy orlíčku zůstávají dekorativní dlouho do podzimu, proto je odstraňujeme až tehdy, když začnou přirozeně žloutnout a usychat. Během suchého léta dbáme na doplňkovou zálivku, abychom udrželi listy v dobré kondici a zabránili jejich předčasnému zatažení. Na zimu nevyžadují rostliny speciální ochranu, jsou u nás plně mrazuvzdorné a spolehlivě přezimují v půdě.

Nejčastějším estetickým problémem, se kterým se setkáváme, je padlí, které se objevuje zejména v druhé polovině léta při suchém a teplém počasí. Projevuje se typickým bílým povlakem na listech, což řešíme včasným odstraněním napadených částí nebo aplikací biologických postřiků. Ze škůdců si musíme dávat pozor zejména na pilatku orlíčkovou, jejíž larvy dokážou v krátké době úplně ohlodat listy až na žilnatinu. Pravidelně kontrolujeme spodní stranu listů a při zjištění přítomnosti housenek je ručně sbíráme nebo zasahujeme vhodným přípravkem. Občas se mohou vyskytnout i minerky, které vytvářejí v listech světlé chodbičky, což však rostlinu obvykle vážněji neohrožuje. Prevencí je udržování rostlin v dobré kondici a zajištění vzdušného stanoviště bez zbytečného hromadění vlhkosti na listech.

Tento rod rostlin milujeme pro jejich vzdušný a elegantní vzhled, který dodává záhonům přirozený, venkovský charakter. Nižší odrůdy vyniknou v přední části trvalkových záhonů nebo v skalkách orientovaných na východ, zatímco vyšší druhy umisťujeme do středu výsadby. Jsou ideálními partnery pro jarní cibuloviny, protože jejich listy vyrůstají v době, kdy listy narcisů a tulipánů začínají žloutnout a potřebují zakrýt. Květy jsou vhodné i k řezu do váz, kde působí velmi jemně a romanticky, zejména v kombinaci s trávami. V moderních zahradách je využíváme v přírodně laděných celcích, kde je necháváme volně putovat prostorem díky jejich schopnosti vysemeňování. Díky široké škále barev, od čistě bílé přes modrou až po tmavě fialovou, snadno najdeme vhodnou kombinaci pro každý styl výsadby.