Záhonový vermikompostér 8 litrů

Udržování správné vlhkosti je klíčové pro přežití žížal a efektivní rozklad organické hmoty. Jelikož je podzemní kompostér v přímém kontaktu s okolní půdou, ta může v suchých obdobích vytahovat vodu z jeho vnitřku. Pravidelně kontrolujeme obsah kompostéru a v případě, že se nám zdá materiál příliš suchý, mírně ho pokropíme vodou. Ideální vlhkost by měla připomínat vyždímanou houbu, což vyhovuje dýchání a pohybu žížal přes perforované stěny. Přílišné přelití vodou je však nebezpečné, protože může způsobit hnilobné procesy a nedostatek kyslíku v rouře. V horkých letních dnech pomáhá, pokud je okolí kompostéru v záhonu zamulčováno, což brání nadměrnému odpařování.

V našich podmínkách využíváme zejména kombinaci místních žížal a speciálně šlechtěných druhů. Nejčastěji nasazujeme kalifornské žížaly, které vynikají svou žravostí a schopností rychle se rozmnožovat v koncentrovaném odpadu. Výhodou podzemního systému je, že do perforované nádoby se přirozeně stáhnou i žížaly z volné půdy, které pomáhají s distribucí humusu. Na rozdíl od uzavřených plastových boxů umožňujeme žížalám volný pohyb mezi kompostérem a záhonem, což zvyšuje jejich šanci na přežití extrémních teplot. Místní druhy jsou odolnější vůči mrazům, zatímco ty kalifornské zpracují kuchyňský odpad efektivněji během sezóny. Společně vytvářejí zdravý půdní ekosystém přímo pod vaší zeleninou.

Zimní údržba záhonového kompostéru je v porovnání s těmi nadzemními podstatně jednodušší díky izolačním vlastnostem půdy. Před příchodem silných mrazů doporučujeme kompostér naplnit čerstvým odpadem, který při rozkladu produkuje mírné teplo. Horní část nad zemí a samotné víko zakryjeme silnější vrstvou slámy, listí nebo chvojí, abychom vnitřek chránili před promrznutím. Pokud jsou teploty extrémně nízké, žížaly se stáhnou hlouběji do nezamrzlé půdy v okolí nádoby, kde přečkají zimu v klidovém stavu. Během mrazů do kompostéru nepřidáváme novou potravu, abychom zbytečně neotevírali víko a neochlazovali vnitřek systému. Na jaře, jakmile se půda prohřeje, žížaly se opět vrátí k rozkládání bioodpadu.

Přítomnost mravenců v podzemním kompostéru je obvykle jasným signálem, že prostředí uvnitř je příliš suché. Mravenci si hledají suchá a chráněná místa pro svá mraveniště, což není ideální pro žížaly, které potřebují vlhko. Nejjednodušším řešením, které praktikujeme, je pravidelné a důkladné prolhčení obsahu čistou vodou. Když zvýšíme vlhkost na úroveň, kterou vyžadují žížaly, mravenci se přirozeně přesunou na jiné, sušší místo v zahradě. Dbáme také na to, abychom do kompostéru nevhazovali velké množství sladkého ovoce, aniž bychom ho zakryli hnědým materiálem. Pravidelná kontrola a udržování biologické rovnováhy zajistí, že kompostér bude sloužit výhradně k tvorbě kvalitního hnojiva.