Skleník je obrovská výhoda. Ale jen tehdy, když víme, co děláme.

Správné větrání je nezbytné pro snížení vysoké vlhkosti vzduchu, která je hlavním spouštěčem nebezpečné plísně bramborové. Ideální je otevírat okna a dveře hned ráno, aby se co nejdříve odpařila noční kondenzace z povrchu listů. Vytvoření průvanu pomocí protilehlých otvorů zajistí potřebnou cirkulaci vzduchu v celém prostoru skleníku. Během horkých letních dnů by měl být skleník otevřený nepřetržitě, někdy i během noci, pokud teploty neklesají pod kritickou hranici. Vlhkost nad 90 % vytváří ideální podmínky pro patogeny, proto je pohyb vzduchu prioritou číslo jedna. Použití ventilátoru v rozích skleníku může pomoci v místech, kde vzduch přirozeně stagnuje.

Rajčata ve skleníku vyžadují zálivku přímo ke kořenům, nikdy ne na listy, aby se předešlo vytvoření mikroklimatu pro houby. Nejvhodnější dobou je brzy ráno, kdy je půda chladnější a rostlina má celý den na zpracování vody před nočním ochlazením. Používejte odstátou vodu, která nezpůsobuje tepelný šok kořenovému systému, což je důležité zejména v horku. Večerní zálivka se nedoporučuje, protože zbytečně zvyšuje noční vlhkost vzduchu a podporuje rozvoj infekcí. Kapková závlaha představuje nejefektivnější způsob, jak udržet substrát rovnoměrně vlhký bez zbytečných výkyvů. Pravidelnost v malých dávkách je mnohem důležitější než nárazové objemné zalévání.

Opadávání květů v uzavřeném prostoru je nejčastěji způsobeno extrémními teplotami nad 32 °C, které vedou ke sterilitě pylu. Pokud se pyl stane nefunkčním, květ se nedokáže opýlit a následně zasychá a odpadává bez vytvoření plodu. Dalším faktorem je nedostatečný pohyb vzduchu, který je ve skleníku potřebný pro přirozenou vibraci květů a přenos pylu. Pomoci může jemné mechanické potřesení rostlin v dopoledních hodinách, kdy je pyl nejvíce uvolněn. Příliš vysoká vzdušná vlhkost způsobuje, že pyl je lepkavý a těžko se přenáší, což opět negativně ovlivňuje úrodu. Ujistěte se, že do skleníku mají přístup i opylovači přes otevřená okna a dveře.

Zaštipování je klíčové pro prosvětlení porostu a soustředění energie rostliny výhradně do tvorby a dozrávání plodů. Odstraňují se takzvané zálistky, což jsou boční výhony vyrůstající v paždí listů mezi hlavním stonkem a listem. Tento úkon by se měl provádět alespoň jednou týdně, dokud jsou výhony malé a dají se snadno vylomit prsty bez poškození stonku. Ponechání příliš hustého porostu brání proudění vzduchu a dramaticky zvyšuje riziko plísňových onemocnění. U tyčkových odrůd vedeme rostlinu zpravidla na jeden hlavní stonek pro maximální kontrolu růstu. Odstraňování spodních listů po vytvoření prvních vijanů plodů rovněž výrazně zlepšuje ventilaci u země.

Pro bohatou úrodu potřebují rajčata vyvážený poměr dusíku, fosforu a draslíku v závislosti na fázi jejich růstu. Na začátku sezóny je důležitý dusík pro tvorbu zelené hmoty, ale později musí dominovat draslík pro kvalitu plodů a jejich sladkou chuť. Nesmí se zapomínat na preventivní doplňování vápníku, který chrání plody před hnilobou a posiluje buněčné stěny rostliny. Ideální jsou organická hnojiva, kvalitní kompost nebo speciální tekutá hnojiva určená přímo pro plodovou zeleninu. pH půdy by se mělo pohybovat v rozmezí 6,0 až 6,8, aby byly všechny dodané živiny pro kořeny reálně přístupné. Pravidelné přihnojování v malých dávkách je pro rostlinu přijatelnější než jednorázové silné přehnojení.

Molice jsou velmi odolným škůdcem, kterému se v uzavřeném a teplém skleníkovém prostředí mimořádně daří. Jako první pomoc použijte žluté lepové desky, které slouží k monitoringu výskytu i k přímému odchytu dospělých jedinců. Důležitá je pravidelná kontrola spodní strany listů, kde se molice nejčastěji shromažďují a sají rostlinné šťávy. Při silnějším napadení lze úspěšně nasadit biologickou ochranu, například dravou vosičku, která přirozeně likviduje larvy škůdce. Chemické postřiky se doporučují jen v krajním případě, protože molice si na ně dokážou rychle vytvořit rezistenci. Pomáhá i pravidelné sprchování listů čistou vodou v brzkých ranních hodinách a důsledné větrání skleníku.

Pomalé dozrávání plodů může být způsobeno nedostatkem světla nebo příliš nízkými nočními teplotami v závěru sezóny. Ve skleníku však proces dozrávání paradoxně často brzdí extrémní vedra, kdy rostlina dočasně zastavuje metabolismus. Klíčovou roli hraje i výživa draslíkem, který přímo ovlivňuje rychlost transportu cukrů a barviv do samotných plodů. Pokud má rostlina příliš mnoho listů a nezaštípnutých výhonů, energie se zbytečně dělí, což dozrávání výrazně zpomaluje. Pomoci může odstranění vrcholu rostliny koncem srpna, aby se síla soustředila do již vyvinutých plodů. Také se doporučuje mírně omezit zálivku v závěrečné fázi, čímž se urychlí koncentrace cukrů v plodu.

Ideální denní teplota pro zdravý růst a vývoj kvalitních plodů se pohybuje v rozmezí 22 až 26 °C. Při teplotách dlouhodobě nad 30 °C se zpomaluje vývoj a nad 35 °C již hrozí vážné poškození listů a úplná sterilita pylu. Noční teploty by neměly klesnout pod 15 °C, protože v chladu se metabolismus rostliny téměř úplně zastaví. Stínění skleníku pomocí speciálních sítí nebo vápenného nátěru je během letních měsíců nezbytné pro udržení bezpečného klimatu. Teplota půdy je stejně kritická a měla by být stabilní, což zajistí nepřetržitý příjem vody a minerálních živin. Monitorování prostředí pomocí teploměru s pamětí na minima a maxima je pro úspěšného pěstitele velkým přínosem.

Praskání plodů je téměř vždy výsledkem kolísání vlhkosti půdy, kdy po období sucha následuje nekontrolovaná vydatná zálivka. Vnitřní pletiva plodu nedokážou tak rychle absorbovat náhlý příjem vody a vnější slupka pod tlakem praskne. Řešením je pravidelná a rovnoměrná závlaha, která udrží substrát ve skleníku stále mírně vlhký bez extrémních výkyvů. Některé moderní odrůdy jsou vůči praskání speciálně šlechtěny a mají pružnější slupku, což usnadňuje jejich pěstování v náročných podmínkách. Praskliny jsou navíc nebezpečnou vstupní branou pro sekundární infekce a různé druhy hnilob. Mulčování půdy slámou pomáhá udržovat stabilní úroveň vlhkosti a chrání kořenový systém před přehříváním.